Pro pancéřované vozy pravidla neplatí

Publikováno: 24.10.2009

Bezpečnostní agentury v Česku žijí v podstatě mimo zákon. Tedy především ten silniční. Krom toho, že český právní řád vůbec pojem civilní bezpečnostní služba nezná, nikde o něm není zmínka ani v platném silničním zákoně. A vidíte, přesto nás předjíždějí pancéřovaná auta s majáky, parkují na zákazech i místech pro invalidy, jezdí po pěších zónách.

…jako řadový občan

Doplňování bankomatů, transport hotových peněz při choulostivých obchodech, které se vyřizují výhradně pomocí „cash“ nebo střežení a převozy ohrožených osob, výjezdy k elektronicky střeženým objektům, odkud se na pult centralizované ochrany ozval tísňový signál…

To jsou všechno případy, kdy pracovníci civilních bezpečnostních agentur nasedají do aut a „plní své úkoly“. Ty se dost v tu chvíli podobají úkolům policie – střeží, chrání, bezpečně přepravují, zatýkají. Podle se také řidiči bezpečnostních agentur chovají na silnicích – ignorují pravidla parkování, nelámou si hlavy s jízdou v pruzích vyhrazených autobusům či po tramvajových pásech, zřejmě ani rychlostní limity neberou příliš vážně.

Jenomže například u obou policií, hasičů, záchranky a převozních sanitek či dopravy ústavních činitelů je takovéto chování alespoň nějak popsáno a regulováno zákonem, o „černých šerifech“ se nikde nemluví. Jinými slovy: pracovníci bezpečnostních agentur jsou lidé jako každý řadový občas se všemi právy i povinnostmi.

Maják jako zaklínadlo

Bezpečně naložit, převézt a složit hodně peněz, přepravit ohroženého člověka či dopadnout zloděje právě vylamujícího dveře domu, to jsou ovšem úkoly, které prostě auto, zkušeného řidiče a hlavně určitou dávku tolerance od okolí vyžadují.

„Když někam povezu peníze, tak samozřejmě musím s autem zastavit co nejblíže budově, kam hotovost stráž nese. Bez ohledu na dopravní značení. Trasa překonávaná pěšky musí být co nejkratší, takže když to jen trochu půjde, tak vjedu na chodník, i kdybych se třeba měl proplétat mezi kočárky,“ říká důrazně a jasně instruktor výcviku bezpečnostních agentur Igor Volárik. Samozřejmě moc dobře ví, že v tu chvíli řidič přestupuje zákon. „Je to mezera v zákoně, že práce bezpečnostních agentur není nijak ustavena,“ říká Volárik.

Polovina městských strážníků „zlobí“

Jak to tedy na českých silnicích chodí, když dennodenně agenti s ocelovými kufříky a pestře pomalovanými auty porušují předpisy, protože si „plní své povinnosti“? „Můžu říct, že státní policie nás toleruje bez výhrady. Bohužel městská policie tak z poloviny – mnozí strážníci se s novými pravomocemi začali cítit hrozně důležitě, takže jsou schopni pokutovat našeho řidiče za špatné parkování. I když mu vysvětlujeme, že třeba eskortujeme člověka s penězi,“ popisuje trochu otráveně současný stav věcí Michal Zada.

„Ten městský strážník, který je pokutuje, postupuje podle zákona. Ti ostatní včetně příslušníků státní policie trestuhodně zanedbávají své povinnosti a měli by být za to svými nadřízenými tvrdě postihováni,“ říká Zdeněk Svátek. Odkazuje se přitom na to, že není možné, aby „jen tak“ někdo získával úlevu ze zákona. „Když to běžný řidič vidí, tak samozřejmě jeho úcta vůči zákonu strašně slábne. Proč by se měl řídit něčím, co jiní nedodržují a je to tak v pořádku,“ vysvětluje svůj razantní postoj Svátek.

S pokutou firma pomůže

Ignorování silničních pravidel se v bezpečnostních agenturách stalo už tak samozřejmou věcí, že mají vnitřní nepsané pravidlo, jak postupovat, když policista jejich řidiče při výkonu služby pokutuje.

„Pokud je postižen skutečně při plnění úkolu, tak se mu to snaží firma nějak alespoň z části nahradit. Netvrdím, že mu tu pokutu uhradíme, ale můžeme mu třeba přidat dovolenou,“ říká Michal Zada. Jistou obavu má z bodového systému. Ne však velkou.

I kdyby přišel zákon…

Pokud skutečně v českých a moravských městech panuje stav, kdy policista automaticky bez povšimnutí mine automobil civilní bezpečnostní služby stojící třeba na zákazu zastavení či místě vyhrazeném invalidovi, pak k tomu musí být nějaký důvod.

„Je to poměrně snadno vysvětlitelné: jednak policisté považují často lidi z bezpečnostních agentur tak trochu za své kolegy, ale hlavně hodně bezpečnostních agentur si založili bývalí policisté. Někdy je mají dokonce i policisté stále v činné službě, ovšem napsané třeba na manželku. No a kolegům se přece problémy nedělají,“ vysvětluje Volárik. Podle jeho mínění by se s největší pravděpodobností nic moc nezměnilo, i kdyby v Česku zákon o bezpečnostních agenturách vznikl. „I když tu bude zákon, ti lidé budou stále titíž,“ uzavírá.

(Autor: Jan Rýdl)